První místo, kam jsme na Ukrajině zavítali, byl hřbitov v Chorobrivu. Je typický – místo, kde jsou vojáci z Velké války je jen prázdný plácek, všude okolo šeď a zmar.
Jediné, co je na ukrajinském venkově opečovávané, jsou církevní stavby – zde kostel ve Skomorochách
Většina našich přesunů probíhala po cestách jako je tahle. Průměrnou rychlost bych radši nezmiňovala 🙁
V městu Dubno nás kromě typické omšelosti čekal tento velice sympatický penzion. Pán na recepci dokonce vylovil nějaká česká slovíčka
Zbylo na nás toto krásné apartmá o velikosti asi 30 m2 a bez závěsů na oknech 🙂 Takže jsme nezaspali 🙂
Takto jsme vypadali ještě před večeří. Celkem dobrý 🙂
A takto následujícího rána před pevností vedle penzionu. Nejzajímavější na této fotce je ovšem to, že za námi na pevnosti vlaje kromě ukrajinské vlajky také vlajka Evropské unie!
O kousek dál byla tato monumentální socha kozáků… Je také typická – monumentální, působivá a zanedbaná (i když ještě relativně málo, ve srovnání s jinými)
I zde je taková esence kraje, v němž jsme se nalézali – placka, mokro, drůbež a sem tam šedivý dům
Na tomto kopci nad městečkem Burkači učinili Radim s Jirkou zatím svůj nejzajímavější objev – našli pozůstatky místa, kde naši vojáci dlouho přebývali a kde měli dokonce kapli. Všechno bylo dřevěné, takže po tom zůstaly jen jámy v zemi
Od toho městečka za mnou (Burkači) jsem vyšla na kopec. Nebyl moc vysoký a nebylo to daleko, ale byla zima, pršelo a bylo velké bláto. Jsem drsná 🙂
Zde už v teple a suchu snídaně ve lvovském hotelu Wien
Fotka se Švejkem nemůže chybět!
Za námi je lvovské hlavní náměstí. A my se snažíme ztvárnit Radimův pokyn „tváříme se, že je nám zima“. Vůbec jsme se nemuseli tak snažit. Zima byla děsná. Toto strádání bylo kompenzováno zakoupením několika prima knih, na mé straně se jednalo o Současnou ukrajinskou kuchyni a Ukrajinskou kuchyni. Má to dvě pozitiva. Naučím se azbuku a ještě se dobře najíme. Zjišťuju, že mám ke kuchyním států nacházejících se na východ až jih od nás kladný vztah 🙂
Tato fotka vypadá jako naprosto nezajímavá fotka auta. Není tomu tak. Je na ní zajímavé to, že zachycuje naše vozidlo, které je nastartované. A které bylo nastartované po celou dobu tankování a po celou dobu přejezdu z Ukrajiny domů. Jelikož se nám ho 15 km před překročením ukrajinské hranice nepodařilo nastartovat, po laskavém nahození motoru od místního dobrodince jsme si této skutečnosti, tj. toho, že motor běží, vážili natolik, že jsme ho nevypnuli ani při tankování 🙂
