O uplynulém víkendu jsme si s Radimem udělali výlet do Čech – hlavním cílem byl závod Běhej lesy, který se běžel okolo Karlštejna a skrz lom Velká Amerika. Z domu jsme vyráželi v sobotu ráno a v místě startu jsme byli v příjemných 11:30. To nám dávalo ještě dost prostoru udělat si zhruba sedmikilometrovou procházku na slavný hrad, jenž za námi jistě poznáte.
Následně jsme se přesunuli opět na místo startu, kde to těsně před startovním výstřelem vypadalo takto. Kdo je pozorný, Radima na fotografii najde. My (kratší trať) jsme měli startovat o půl hodiny později, nakonec to bylo i více. A ani nás pořádně neodstartovali, nicméně vyběhli jsme 🙂 Plán byl, že když to vyjde, měli bychom se na trati s Radimem potkat, což se nakonec podařilo dokonce dvakrát.
Poprvé to bylo v prudkém kopci na pátém kilometru mé tratě, podruhé pak v lomu Velká Amerika, odkud pochází tato fotografie. Bylo to asi největší lákadlo pro většinu běžců, neboť lom je běžně nepřístupný. Jelikož já žádná běžecká hvězda nejsem, přenechám raději největší pozornost právě Americe, tak mrkejte.
Budou následovat tři fotografie, k nimž už nemám příliš duchaplného textu, tak místo popisování zjevného připojím raději nějaké komentáře o běhu nebo organizaci z mého pohledu (zájemce o Radimův pohled odkazuji na seriózní běžecké stránky Dailymile 🙂 (http://www.dailymile.com/people/radim_kapavik/entries/38490579)
Běh v těžkém terénu byl pro mě náročný. Moc jsem se netěšila, motivaci jsem hledala těžko, Amerika tomu trochu pomohla, ale já prostě závodím nerada. A proč teda závodím? No, abych se s tím poprala. A tak jsem se prala, až mi slzy tekly.
A když jsem se s tím nakonec poprala, tak jim došly medaile. A tak mi Radim věnoval tu svoji, ale tak by to nešlo. Není teď moje, je naše společná.
Kdybyste nevěděli, jak to dělají, že je lom běžně nepřístupný, tak je to proto, že do něj vchod vede takovýmto tunelem, který jsme si dvakrát proběhli. A naštěstí jsme se v něm s Radimem nepotkali 🙂
Následující den jsme vstali celí rozlámaní a řekli si, že už se nebudeme víc lámat. A vyrazili jsme z obce Strašnice na malou vycházku do nitra Brdů, které byly velice krásné a doufám, že jsme v nich nebyli naposledy. I když, to tady asi píšu pokaždé, že? No, a pokaždé je to pravda. Pokochat se brdskými lesy se můžete ještě na posledním obrázku.
Tak, a to je konec příběhu o běhání lesy a nyní již hledíme vstříc běhání podél řek!
