A tady už jsme na okraji EU… ale ještě ne na Balkáně.
Hraniční kontrola trvala asi půl hodiny a nakonec se na nás celník dvakrát podíval, znuděně projel pas čipem a kývl, že můžeme jet. Ale dostali jsme do pasu první razítka!
Průjezd, kterým jsme se museli s Beričkou propasovat k ubytování…
… a krásné ubytování ve dvoře padesát kroků od hlavního náměstí.
Náš pokoj.
Ještě narychlo studujeme průvodce…
… a pak už obcházíme centrum Subotice. Je to město se zhruba 100 000 obyvateli, většina památek je soustředěna kolem hlavního náměstí a v přilehlých uličkách. Město je plné zeleně a působí velmi přívětivě.
Katedrála, která se dost brutálně rozpadá na dvě poloviny! :-O
Subotica je druhé nejvýznamnější město multietnické autonomní oblasti Vojvodina. Mluví a píše se tu srbsky (a to někdy cyrilicí, někdy latinkou) a maďarsky. Dešifrovat z cyrilice nápis a zjistit, že zní „Ulica Šándora Petéfiho“ mě stále připadne poněkud komické. Na obrázku synagoga – památník 4 000 židů, kteří v Subotici žili, a jak praví nápis na památníku, „společně s námi ji vybudovali, než zemřeli během druhé světové války ve vyhlazovacích táborech.“ Takto krásnou formulaci jsem na židovském památníku asi nikde jinde než ve Vojvodině neviděl…
Ze zahrádky restaurace, kde jsme procházku zakončili, jsme měli výhled na nejkrásnější budovu ve městě – radnici na hlavním náměstí..
