V Jeseníkách jsme se měli fakt skvěle (pokud odhlédneme od menších organizačních oříšků, ale to sem nepatří :-)). Začali jsme ve čtvrtek odpoledne návštěvou venkovních balneoprovozů Lázní Jeseník. Jsou fakt studené.
Můžete si v nich namáčet různé části těla, nebo se rovnou celí osprchovat. Na to jsem neměla, ale třeba Radim do toho šel (bohužel bez fotky 🙁 ).
V pátek jsme se vypravili na nejprofláklejší trasu – z Karlovy Studánky na Praděd a pak na Červenohorské sedlo.
Takto nám to šlo v Karlově Studánce.
A takto podél Bílé Opavy…
… je tam opravdu nádherně…
…byť je to místy dobrodružné. V pátek dopoledne tam sice lidi byli, ale ještě ne procesí.
A tady se již skví náš cíl!
Zde ještě jednou, a pak pořád podobně. Z Pradědu jsme vyrazili na Švýcárnu. No, někteří na Švýcárnu, a někteří na borůvkové knedlíky…
…stojíme na ně frontu…
…foodporn knedlíky a výpečky v plné kráse! Mňam.
I s plným břichem se šlo krásně a v ČVH sedle jsme byli pak už za chvilku. Byl to krásný výlet. Akorát peklo a já jsem se docela spálila na krku a pod koleny. Holt, z greenhorna zálesáka za pár výletů člověk neudělá…
V sobotu jsme měli různé plány, ale nakonec zvítězil Rejvíz – rašeliniště a mechové jezírko. A pakliže z túry na Praděd mám nejvíc fotek já, jelikož fotil Radim, zde jsme to obrátili 🙂
Radim u studánky na Rejvíze…
…Radim na pěšince k jezírku…
… Radim u jezírka 🙂 Bylo tam taky moc krásně. I dost lidí, ale pořád to šlo.
A cestou z jezírka jsme narazili na úžasný památník obětem první světové války! No páni!
Odpoledne jsme měli v plánu strávit s kamarádem, který právě hlídal rodičům dům asi 10 kilometrů od Rejvízu.
Když musel odejít na oslavu narozenin k babičce, shodli jsme se, že už se nám vlastně nic nechce a zůstali si u toho hlídaného domu už jen číst.
Zbytek večera jsme pak čekali na onoho kamaráda v přítomnosti tohoto krásného občerstvení, a jelikož se jalo pršet, jeli jsme místo přespávání na zahradě v noci domů. Jeseníkám zdar! Jednou si tam třeba koupíme chalupu 🙂
