I vypravili jsme se o jedné adventní sobotě do Vídně (sice jsme tam málem nejeli, jelikož jsem se den před tím hroutila, že už nemůžu, ale nakonec jsme to zvládli). Vysedli jsme na úžasném vídeňském nádraží a vydali se vstříc adventnímu velkoměstu. Jako první, jsme tedy zamířili do…
… domu moře 🙂 Tato rozsáhlá soustava akvárií se nachází ve staré protiletadlové věži. A jelikož já mám ráda moře a Radim staré protiletadlové věže, bylo to win win.
Kuk, první rejnok.
A první (a jediný) tunel. Wow! Pak jsme vyjeli až nahoru a šli zpátky shora dolů.
To jsou moji rodičové, zdravíčko jim ještě slouží, na ochozu věže.
A zde my dva s dlabancem, foodporn s výhledem na Vídeň a kopečky za ní. Prý sem pojedeme určitě někdy na výlet! Jupí!
V mořském domě mají různé věci…
… akvárka velká i malá…
… i třeba želvy…
… nebo mořské koníky…
Medúzy mě naprosto fascinovaly!
Stejně tak chudák chobotnice. Píšu chudák, protože chobotnice jsou prý velice inteligentní. A tak asi není nic moc strávit život v jedom kubíku vody, když na vás někdo pořád kouká. To se pak snadno stane, že se zcvoknete a začnete objímat třeba ventilátor…
No, není vůbec snadné udělat hezké selfíčko s akváriem.
Tahle ryba byla nejzvláštnější.
No a pak už jsme vyrazili na ty adventní trhy a skončili jsme, jako vždy, v antikvariátu.
Vídeň je město, kde mají všechno. I jednorožce hrajícího na harmoniku.
Nebo výstavu o první světové válce (podle Radima byla sice prý i o něčem jiném, ale pro naše účely toto zjednodušení postačuje).
A pak už jsme se propracovávali skrze davy Čechů na dlabanec. Mňam.
Unavení a uťapaní jsme tedy pořídili ještě aspoň několik obrázků Vídně – vánoční.
Krása na ulici…
…i u Katedrály svatého Štěpána. A pak už jsme museli říct Vídni pápá a frčeli jsme domů.
