9 prosince, 2018 Výrava (aneb Dvě války a jeden PopArt) 11/2018 V listopadu jsme se s Radimem vypravili ještě na poslední výlet na Slovensko. Jen na tři dny, ale plné dobrodružství. Začali jsme samozřejmě na Dehtároch, ale fotek halušek je tu už tolik, že jsme je tentokrát jen snědli. A pak jsme už frčeli na Spišský hrad. Přijeli jsme tam na poslední chvíli. Zavírali za hodinu a čtyři dny po naší návštěvě… … na hradě jsme vystoupali na věž… … odkud byly tyto famózní výhledy (nejen na nás) a kde pěkně fučelo. Ale jinak to bylo velice přívětivé místo. Spali jsme v tomto útulném penzionu, kde nás ráno přivítala…. …duha… Pak jsme vyrazili hledat zákopy, což se povedlo, až na to, že při tom Radim ztratil jednu spínku. Když takhle vyrazíme někam na výlet, Radim mě občas předběhne, a pak se otočí s pokynem ať jdu, že mě při tom vyfotí. No tak já jdu a takto to pak vypadá. Ikonické selfie z míst, kde nic není. A není to tam moc krásně! Jelikož jsme našli zákopy rychleji, než jsme plánovali, zbylo nám trochu času. A tak mě napadla taková kacířská myšlenka, a to navštívit svatý grál Medzilaborců, a to Muzeum moderního umění Andyho Warhola. Radim ani nemrknul a souhlasil, protože tam taky toužil už dávno jít… A tak jsme šli. A bylo to skvělé. Takový příjemný mix výchoďnárského bizáru a popartu. Nicméně návštěvou muzea naše kulturní část výletu nekončila. Vymyslela jsem si, že bych chtěla vidět Duklu – to je takový druhý výchoďňárský svatý grál, hned po Andyho muzeu. Takže jsme se jeli podívat na průsmyk, kudy k nám v historii 2x přijelii ruští vojáci, přičemž jednou jsme jim v tom bránili a podruhé jsme je vítali… Cestou od památníku k tankům (viz dále), jsme měli možnost navštívit i dva dřevěné kostelíky zapsané na seznamu UNESCO! No teda. A teď už ty tanky… … a ještě jednou, i s Radimem.