Na Velký pátek jsme zahájili dlouhodobou expedici Carpatula, a to odjezdem do Malých Karpat, resp. do Bratislavy. Na to, že vlak jel z Brna někdy po šesté ráno, jelo poměrně hodně lidí. Takto jsme tedy vypadali na začátku – zdráhám se napsat, že jsme byli svěží, jelikož na vstávání ve 4:40 jsme už holt staří a je to na nás znát…
Jelikož první etapa měla mít něco přes 26 kilometrů, rozhodli jsme se pomoct si tím, že se v Bratislavě vyvezeme tam, kam až to půjde. Vyjeli jsme se tedy trolejbusem z vlakového nádraží a směr Karpaty jsme nabrali (jak jinak než) na Karpatské. Přitom si povšimněte Radimovy svačiny – jednalo se totiž o takové gastrotoulky. Jelikož jsme měli na každý den ubytování, většinou se stravou, šlo o to pořešit jen svačiny a obědy. A na těch pár dní jsem si dala předsevzetí, že chleba budeme jíst co nejméně, a chleba s paštikou skoro vůbec. Povedlo se. Zde Radim svačí tousty 🙂
Tak! A takto vypadal skutečný vstup do Karpat! Památný den – 19.4.2019. Jsem zvědavá, jestli nám bude přáno sem někdy zaznamenat i datum, kdy skončíme poslední etapu…
Tak a zde vidíte další pokračování našeho gastrookénka – ano, chleba jsme sice obědvali, ale k tomu jsme měli řízky! Moje maminka na mě jistě byla pyšná 🙂
Překvapivě pak nemáme mnoho fotek ze samotného pochodu, ale vlastně to zas tak překvapivé není. Když člověk soustředěně pochoduje, moc času a sil na focení nemá. Tak zatím zde jen pro ilustraci foto záplavy medvědího česneku, kterého bylo v celých Malých Karpatech spousta. Další věc, které byla na této etapě spousta, byli cyklisté. I turistů bylo hodně, ale cyklistů tolik, že už jsem byla odpoledne dost unavená z neustálého uhýbání…
No a tady jsme již na jednom z vrcholů prvního dne, tuším že se jmenoval Soumar. Je možná patrné, že už se po celodenní túře s batohy taky tak cítíme a již rozhodně svěží nejsme. Do cíle přitom zbývá ještě dlouhých pět nebo šest kilometrů… EDIT: Vrch se ve skutečnosti nejmenuje Soumar, nýbrž Somár. Na tom, jak jsme se cítili, to ale nic nemění:-)
Počasí bylo nádherné a výhledy taky. Tak zde konečně aspoň nějaký… je to expedice do Karpat, tak by tu měly být Karpaty, a ne jen nějaké řízky pořád…
První nocleh jsme měli v této chatě v sedle Pezinská baba. Došli jsme tam kolem půl šesté, dali si večeři a poseděli jsme na terase.
Na naší chatě točili Bernarda a byli v jeho propagaci tak důslední, že název Bernard nesl i můj hrníček s černým čajem. Nakonec mi stejně nápis na hrníčku byl celkem jedno, hlavní byl ten čaj, který bodnul. Stejně jako ráno vynikající snídaně. A ještě jednu poctu musím majitelům dát. Přestože zdůrazňovali, že ráno přijdou kolem osmé, když nás po půl osmé zaslechli, přišli dřív a snídani nám udělali taky dřív. Mohli jsme tam dřív vyrazit na náš nejdelší a nejdramatičtější úsek… ale o tom více v zápisku z druhého dne.
