Již druhý den večer po skončení té dlouhé etapy nám bylo oběma jasné, že nepřipadá v úvahu, abychom třetí den šli původně plánovaných 26 kilometrů z Horních Orešan do Jablonice. Přestože další den byl neděle, sedli jsme k internetu a našli úžasné spojení autobusem z Orešan do Smolenice a ze Smolenice vlakem dál. Tady čekáme na ten nedělní ranní autobus. Když jsme žádali jízdenku na stanici Smolenice, železniční stanice, odvětil nám řidič, že nám zastaví tak 200 metrů od ní a jestli bychom prý nechtěli vysadit až do vlaku… Nechtěli, ale na nejbližší možnou zastávku k nádraží jsme se rádi svezli.
Železniční trať Trnava – Kúty, mezi jejíž součásti patří i zastávka ve Smolenici (a Bukové a Jablonici), se pro náš výlet v dalších dnech ukázala jako naprosto zásadní. Zde čekáme na vlak ze směru Trnava, abychom se popovezli…
… celé čtyři minuty do následující zastávky Buková. Ani zde jsme se neocitli naposledy, věnujte jí tedy prosím náležitou pozornost.
Z mnoha zkrácených tras, které připadaly do úvahy, jsme po zralé úvaze i prvních pár krocích uvážlivě a naprosto správně vybrali… tu nejkratší, čili třetí den jsme ušli jen něco přes deset kilometrů, což počítám včetně obcházení Jablonice a hledání hospody, ale k tomu později,
Cesta vedla skrze úžasnou chatkovou kolonii s tekoucí vodou. Jelikož moje nohy vyžadovaly každou chvíli zastávku, jevila se studánka jako vysoce vhodné místo k jejich osvěžení.
Cestou jsme se mohli kochat několika krásnými loukami…
na nichž jsme odpočíváním strávili docela dost času.
Svačinu jsme si dali ve vesničce Rozběhy, ke bylo moc krásně, až na tu nefunkční hospodu. No nic, na pořádnou hospodu si budeme muset ještě počkat. Vlastně si na ni budeme muset počkat prakticky až do návratu domů, když se nad tím zamyslím, ale nepředbíhejme.
Cesta byla krátká na kilometry, ale bohatá na vjemy. Konečně bylo dost času se kochat.
Tady se již blížíme k Jablonici po travnaté louce…
… tak jsme našim bolavým nohám ulevili od těžkých bot a kromě toho, že jsme se na louce opět natáhli, jsme se po ní také prošli bosí. Paráda.
Takto vypadalo v Jablonici naše ubytování.
Jak v něčím obýváku z devadesátých let. Výhodou bylo, že tam byla vana a dokonce tekla teplá voda, tak jsme to využili.
Najít hospodu v Jablonici se nám přes to, že jsme ji prochodili křížem krážem, nepodařilo. Ale objevili jsme funkční vinárnu, kde kromě kofoly a piva podávali bramboráčky, hranolky a utopence. Ničím jsme nepohrdli a dali si to všechno!
