Dovolím si doplnit vyprávění o přechodu Malých Karpat i ze svého úhlu pohledu… vyrazili jsme brzy ráno, abychom neměli stres ze stíhání první etapy. To nám nabídlo zajímavý pohled do brněnského provizorního Dolního nádraží, plného pospávajících ranních ptáčat.
První význačný bod trasy – bratislavský televizní vysílač – jsme viděli spíš z dálky (zde jedno z mála míst, které na něj nabízelo výhled). První den jsme šli prakticky neustále po červené značce, od Kamzíka…
… po Somára, kde jsme se mohli jak ohlédnout co už jsme ušli (vidíte tam v dálce ten vysílač?), …
… tak podívat na druhou stranu, co nás ještě čeká. Byl to jediný bod na trase, kde byl opravdu kvalitní výhled na vše strany.
Druhý den jsme zahájili tajemným vojenským objektem…
… pokračovali přes náročnou Skalku (to není dekorace při cestě, po té jsme museli sejít!)…
… ale většinu dne šli podél plotu megaobory, který ve mě po třech hodinách, kdy jsem ho měl bezprostředně po pravé ruce, začal vzbuzovat silně klaustrofobní pocit.
Po 32 kilometrech jsme dosáhli vytouženého cíle – motorestu v Horných Orešanoch. Bylo to daleko. Bylo to příliš daleko. Bohužel jiné možnosti ubytování nebyly k dispozici a tento extrémní přesun byl jediným řešením. Soňa ho, ač na pokraji svých možností, zvládla krásně!
… a cesta vláčkem do Bukové. O důležitosti tohoto železničního uzlu už vás náležitě informovala Soňa, já ji tedy doprovodím jen fotografií vlaku číslo 1.
Asi 12km přesun byl plný zastávek, odpočinků a pauz.
Bylo to jen takové šontání.
Díky tomu byl čas vychutnant si mnohá krásná místa, jako zde na louce nad Jablonicou (naším denním cílem), s výhledem na Bradlo a železnici Trnava-Kúty (o jejíž důležitosti již doufám není nejmenších pochyb!)
Zátiší z ubytovny.
Vzhledem k tomu, že ubytování na poslední den nám selhalo, museli jsme zaimprovizovat. Využili jsme opět železniční trať Trnava-Kúty…
… a výsledkem byl další odpočinkový den, kdy náš čekalo jen 10 km pochodu.
Jeho cílem ale byla tato nádherná lokalita, vesnice Dobrá voda v srdci Malých Karpat, která nám poskytla útočiště na poslední noc.
Již bez těžkých batohů jsme se pak vydali ještě na malý okruh okolí, včetně místního hradu (toto je jen jedna předsunutá věž)…
… a pak strávili večer příjemným posezením na zahradě našeho ubytování a úvahami nad budoucími etapami karpatského putování.
Poslední den jsme už v dramatické scenérii stahujících se mračen pouze sešli do Brezové pod Bradlem, …
… kde jsme na autobusovém nádraží putování po Mlaých Karpatech šťastně zakončili.
